Ďalším veľmi zaujímavým kúskom zakúpeným na blšom trhu v Kyjeve, je Sovietsky špionážny analógový fotoaparát KIJEV 30 na 16 mm film.
Už je vystavený vo vitríne venovanej bývalému ZSSR a Černobylskej jadrovej havárii.
V MÚZEU TOTALITY sa nachádza samostatná vitrína venovaná vývoju fotografie, kde sú vystavené od sklenených negatívov cez klasické, fotoaparáty, diapozitívy a ďalšie medzičlánky vo vývoji fotografie smerom k súčasnej dobe.
MÚZEUM TOTALITY disponuje aj unikátnymi originálnymi materiálmi celého procesu prípravy výroby farebných prospektov za socializmu, resp. úpravy fotografií do prospektov prostredníctvom Americkej retuše. A to od pôvodnej fotografie, cez retušovanú, veľkoformátový farebný diapozitív, až po hotový prospekt.
Tento unikát si predstavíme neskôr v samostatnom článku.
– – –
KIEV 30 je však fotografický přístroj na film šířky 16 mm bez perforace, na který exponuje obrázky o rozměrech 13×17 mm. Film se vkládá do přístroje ve zvláštních kazetách, trochu podobných formátu 110, které lze snadno otevřít a nabít. Rozměry jsou skutečně miniaturní, fotografování je rychlé a jednoduché a fotoaparát má při minimálním počtu součástek tolik originálních prvků a vlastností, že by se o něm dala napsat kniha. I tento aparát původně vznikl kopírováním jiného výrobku. Na obrázku je KIEV Vega z přelomu padesátých a šedesátých let, který byl přesnou kopií úspěšné Minolty 16. Konstrukce však byla později značně upravena. Například přibyla možnost zaostření objektivu ( Minolta byla ‚fix focus‘ ), trochu se změnila ohnisková vzdálenost a hlavně se zvětšil formát přechodem na film bez perforace. Proto musel být modifikován systém posunu filmu i tvar kazety. KIEV 30 je patrně vrcholem této řady a bylo ho vyrobeno největší množství. Následující modely byly již poněkud zjednodušeny a hlavně méně bytelné.
Abych se hned na začátku přiznal – tenhle aparát jsem si koupil z legrace. Byl jsem kdysi před patnácti lety dva týdny v Moskvě. Spolužák tam uviděl krabici s fotoaparátem za 30 rublů, neváhal a koupil ( rubl se tenkrát ještě oficiálně rovnal 10 Kčs ). Když jsem si tu věcičku prohlédl zblízka, musel jsem se zasmát a koupil jsem také. Pak jsem postupně začal k tomuto výtvoru techniky získávat respekt. Nejprve pro jeho špionážní schopnosti. Malé rozměry, rychlá obsluha a tvar jako stvořený pro střelbu od boku mi umožnily fotografovat všude, kde se to nesmělo. Jak známo, v Sovětském svazu se to nesmělo skoro nikde. S tímto přístrojem ke mně nikde neběžel milicionář, nezakrýval objektiv a nevytahoval film. Má drzost stoupala a vrcholila např. snímky vnitřku sovětských jaderných elektráren, kde se na fotografování odpovídalo střelbou. Po návratu domů jsem s pomocí sady pinzet a hodinářských šroubováků prozkoumal útroby toho kovového kvádříku a můj úžas vzrostl – něco takového jsem opravdu ještě neviděl. Aparát pak sloužil k řadě experimentů. S filmem ORWO 15 určeným v 16mm šířce původně pro Mikromu bylo možné pořídit opravdu použitelné snímky i z hlediska zrnitosti a prokreslení detailů. Dokonce jsem sehnal asi desetimetrovou cívku 16mm ORWO filmu s citlivostí 8 DIN a s vysokým kontrastem ( dokument ). Bylo potřeba přesně nastavovat expozici, ale výsledky byly pozoruhodné – nulová zrnitost a kompenzace poněkud měkké kresby sovětského objektivu. Samozřejmě muselo svítit slunce nebo musel být po ruce blesk. KIEV 30 se také hodil všude tam, kde bych normálně fotoaparát netahal. Dal se nosit v libovolné kapse, rychle vytáhnout, natáhnout a střílet od boku. Umožnil mi pořídit pár dokumentárních snímků i na vojně ( doufám, že tento zločin je již promlčen ). Vydržel opravdu úplně všechno. Postupně se však přestěhoval do oné krabice kdesi vzadu v polici. Přestalo mne bavit shánět ty podivné filmy, vyvolávat je, hledat lupou obrázky, ze kterých by se snad dalo něco udělat a šroubovat zvětšovák až ke stropu kvůli fotkám 10×15 cm.
Zdroj a viac informácií: http://mpez.cz/kiev/Kiev30.html
